Marmoška 2014

Letos nám výlet na Marmošku bohužel nevyšel. I když jsme poctivě sledovali počasí, tlakovou výši nad Alpami jsme nenašli. Aspoň ne takovou, aby někdo zavelel k výpravě. Procházel jsem fotky co mám z loňského lítání a narazil jsem na fotky právě odtud. A zavzpomínal na loňský vydařený výlet. První den po přijezdu naše banda vyrazila na krátký výšlap po okolí. Další dny jsme lítali a lítali. Smůla byla, že jsem si zapomněl kuklu. Lítání, na které vyrážíme obrnění tím nejteplejším vybavením co máme a já udělám takovou chybu... Naštěstí se helma vlezla na zimní čepici s klapkama na uši. A co, že vypadám jak viking, hlavně že je teplo.
Třešničkou na dortu bylo přistání na samém vrcholku Marmolády ve výšce 3342 metrů. Ten den se to podařilo více pilotům, atmosféra na vrcholu byla neskutečná. A o to větší byla radost z návratového letu, když se podařilo vystoupat a ještě si prohlédnout Marmoládu shora. Doufejme, ze se nám to příští rok podaří :
-)


PG 2012

Rok 2012 lítání moc nepřál. Naše lítací akce byly protkány neletovými aktivitami, ať už u nás, nebo v zahraničí. Letové dny střídaly ty neletové a tak i část našeho pozemního týmu byla letos spokojenější, nez tomu obyčejně bývá :-)
Určitě stojí za zmínku těch několik výletů na Slovensko, kde všem například Bocci ukázal, že lítat se dá i když všichni včetně závodníků sedí na zemi a krčí se před deštěm pod křídly rogal. Jaké pro nás bylo překvapení, kdyz jsme v přeháňkách nad Straníkem poslouchali Bocciho, který komentoval jak je krásně nad nasluněnou Fatrou....
Nebo výlet do Slovinska, kdy jsme se podívali pěšky na místa, které známe jen ze vzduchu. Jako třeba vrchol Krnu. Taky jsme si vyzkoušeli jízdu na raftech, které obyčejně vídáme z výšek několika stovek metrů. Taky výlet na padáku z Kobaly údolím Bovce, kolem Kninu byl nezapomenutelný.
A mezi tím výlety do Jeseníků, na Vysočinu, nějaké ty oslavičky jubilejí našich přátel....
Prostě jsme letos přistoupili zodpovědně nejen k lítání, ale i k parawaitingu :-)


PG 2011/2012

Koncem loňského roku se vydařilo spousta výletů. Psát kam všude jsme za lítáním vyráželi snad ani nemá smysl. Tak nějak jsem posbíral fotky, co jsem kde našel a vytvořil malou galerku, jen tak pro připomenutí si, co všechno se událo. Třeba je zde moje první záložka z Vysočiny, nebo taky pár špionských fotek z testování nového Polarise letos na jaře. Doufám, že se podaří i letos zavítat na nové, nám dosud neznámé terény...

Dolomity 2011

V létě jsme využili většiny letových dnů. Ač se bráníme, konec léta se blíží. A to je čas, kdy začínáme sledovat vývoj počasí v Dolomitech. Stejně jako vinaři plánují vinobraní na optimální čas, tak i my plánujeme Dolomity na období, kdy nad západní Evropou přechází tlaková výše, a nejlépe, když se na nějaký čas zdrží. Tato situace nastala koncem září.
I když síla naší lítací partičky už není taková jako dřív, stále je tu zdravé a dostatečně akční jádro, které nezůstává sedět doma. A tak jsme v úterý naskákali do aut a vyrazili na pětidenní výlet. Cíl Dolomity - Marmoláda.
Na startovačce bylo jasné, že českých pilotů se stejným pohledem na věc je zde spousta. Hned první den nás stoupáky vynesly do necelých 4 kilometrů, odkud se i střecha Dolomit nezdála až tak velká. Někteří přistáli nahoře, jiní letěli dál. My jsme oblétly po několika hodinách všechny známé kopce v okolí a dostali se desítky kilometrů do všech směrů od našeho centrálního bodu Marmošky.
Aja mezitím postupně navštěvovala stejná místa s nohama na zemi. Tak se několikrát stalo, že jsme se potkali na různých vyhlídkách. Jen na tom padáku se nedá jen tak zastavit :-)
Podobně to probíhalo po celou dobu, jen poslední den jsme byli natolik vylítaní a unavení, že jsme neděli vyhradili na cestu domů. Nevěřil bych jak nás pobyt v horách zničí, po čtyřech dnech nás sluníčko a nadmořská výška totálně vysáli.
Touto akcí jsme završili letošní paraglidovou sezonu, teď hodíme padák do pračky, usušíme, vyžehlíme a necháme odpočívat do jara :-)

Sopot není jen fabrika na Kalašnikovy, dá se tam i lítat.

V pátek v osm večer jsem do telefonu tvrdil, že na závody do bulharského Sopotu nejedu. Ani nevím, jak se to seběhlo, ale v devět stál před domem Broňa a nakládal do auta můj padák. Za chvíli se opakovala situace, kterou jsem zažil před nedávnem. Sedím v autě směr Bratislava, Budapešť, Bělehrad..... Však to znáte, nejlepší akce jsou ty neplánované. Po čtrnácti hodinách jsme na přistávačce. Jěště netušíme, že přímo tady budeme bydlet. To místo vypadalo jako Česká padáčkářská kolonie. Byli tam snad všichni piloti co znám, a spousta se kterými nás seznámení teprve čekalo. Ještě ten den jsme neskutečně dlouhou sedačkovou lanovkou vyrazili na nádhernou, velikou startovačku vysoko nad Sopotem. A ještě ten den několik hodin polítali.
Následující dny zde probíhalo Mistrovství ČR v paraglidingu. I když bez startovního čísla, vyzkoušeli jsme si startovní mlýnek, ve kterém se nad startem mlelo něco kolem 140 závodníků, vyzkoušeli jsme si útok na otočné body rozeseté v horách i rovinách. A vyzkoušeli jsme také bulharské stopování, když se nepodařilo trať doletět. Stoupáky byly úzké, rozbité, při severní situaci silně turbulentní. Nic z toho nám lítání nepřekazilo a ve vzduchu jsme denně trávili kolem pěti hodin. Při letu v horách jsme přelétávali nad stády divokých koní, stády krav, ovcí a příbytky pastevců. Létání v rovinách jsme si užili nejvíc poslední den, kdy se stoupáky
a klesáky prohodily. Byl opravdu problém přistát, Nezbývalo než najít klesák, ustředit ho a takto se dostat na zem.
Zábava pro pilota nikdy nekončí přistáním a to se mi na lítání líbí. Hned vedle přistávačky, která nám nabízela kompletní zázemí po celou dobu
, jsme objevili tůńku, ve které probíhalo denně velmi osvěživé koupání. Do sopotu to bylo kousek. Hned jsme si oblíbili hospůdku, ve které jsme denně pili a hodovali co hrdlo ráčilo. Jídlo, pivo, víno, vše výtečné a nutno podotknout, neuvěřitelně levné. Opravdu jsme zde zdomácněli, a když jsme se v noci vydávali zpět na přistávačku, nezapomněli jsme navštívit nonstop obchůdek a nakoupit několik litříků červeného vína Meraklijsko. A tak se z cesty na které jsme potkávali stejně naladěné české i zahraniční piloty stávala další etapa společenské akce. Netrvalo dlouho a regál s červeným vínem jsme zcela vyprázdnili. Naštěstí byl do následujícího dne rychle doplněn.
Akce byla nadmíru vydařená
a musím přiznat, že Balkánu jsem přišel na chuť. Jedno vím jistě. Na Balkán budu jezdit častěji.
Děkuji tímto všem, kteří mne do této akce popostrčili, a těm, kteří se podíleli na vznikající atmosféře na celém tomto výletě
:-)

Makednonie a Albánie

V pátek večer jsme se sešli u Broňka a byla nás celá fotbalová jedenáctka. Když jsem upozornil na nepřízeň počasí na Balkáně, byl jsem k mému překvapení seznámen, že se nejede na lítací výlet ale na poznávací výlet s příležitostným polítáním. Ještě několikrát jsem upozornil na to, že v nadcházejícím týdnu je s ohledem na počasí nejlépe přehodnotit touhu po poznání a vydat se do oblasti tlakové výše do francouzského Annecy, ale valná většina mne snad z neznalosti meteosituace či z jiných mne neznámých důvodů přehlasovala. Přeci jen se budeme držet původního plánu - Makedoška a Albánie.
Hned cestou, na hranicích mezi Maďarskem a Srbskem se projevila šikovnost techniků firmy, která se stará o mé Mondeo. V koloně na hranicích se s námi potleskem rozloučil nově vyměněný řemen k alternátoru. A začalo nám první dobrodružství. Čekání a popojíždění v koloně bez světel a jakýchkoli jiných elektrických spotřebičů a poté jízda do Bělehradu, při které palubní deska, ani jiné zařízení ve voze nejevili známky života. Jen motor svoji práci nevzdal a díky tomu jsme problém v Bělehradě zdárně pořešili.
Při dalším průběhu cesty šlo poznávání a lítání ruku v ruce, takže si každý přišel na své. Létali jsme na známých terénech Krushevo, kde jsou mezi jednotlivými hřebeny rozsáhlé roviny, ve kterých chodí stoupáky do 3 kilometrových výšek, létali jsme okolo Ohridského jezera, kde se létání podobá přímořským svahovačkám s přistáním na pláži, navštívili jsme albánské vesnice, vypili spoustu výborného makedonského červeného vína, ochutnali místní jídla, přejedli se sladkých melounů, létali jsme nad horami i rovinami, koupali se ve vyhřátých rybnících a jezerech.....
A teď už jsme zase doma a
zase musíme chodit do té práce, i když bychom se raději viděli úplně někde jinde :-(

První létání,

kterého jsme se konečně dočkali proběhlo tuto sobotu na Pálavě. Nelekejte se, tento rok legálně. Díky občanskému sdružení PG Pálavava se podařilo vyjednat výjimku a pro členy sdružení je na Pálavě pro letošní rok létání legální. Přijeli jsme kolem půl jedné a na kopci už byla přichystaná skupinka asi 10ti nedočkavých pilotů, poháněných abstinenčními příznaky po další dlouhé a pro tyto lidi zvláště vyčerpávající zimě. I proto se někteří vrhali z kopce za ne příliš příznivých podmínek, kdy vyhnití bylo téměř jisté. Není se ale čemu divit, počasí krásné, na kopec z přistávačky kousek, a ty výšlapy jsou jediným kouskem sportu na celé této aktivitě. Původně jsem plánoval tento výlet jako společenskou akci za účelem setkání jedinců preferujících stejný druh zábavy. A jak říkají naše ženy, možná častěji tlachání o létáni.
Po delší době, kdy jsem se věnoval spíše společenským aktivitám a pozoroval ostatní nadšence, kteří postupně slétávali z kopce, jsem i já začal hledat svůj kdesi pohozený batoh s padákem. V klídku jsem vše začal chystat a vzpomínat, jak se do toho všeho nasoukat, co všechno zapnout, připojit, nachystat a připravit. Když bylo vše hotovo, po chvilce zápasu se splašeným hadrem jsem se vznesl a na několika bublinkách jsem se vyzvedal až nad kopec. Po chvíli do vzduchu naskákali i ostatní, kteří se vraceli z přistávačky a všude kolem se to začalo hemžit padáky.........
Ten den všichni odcházeli spokojení s tím, jak se den vydařil, a vysmátí z pomyšlení že už je to tady. A opravdu, první termika nám to na Pálavě potvrdila.

Záložky 2011

Akce se vydařila, žádné vážné problémy s vyhozením záložního padáku nikdo neměl, tak myslím, že vše dopadlo jak mělo. Doufejme, že to také bylo otevření nové sezony, ve které snad nebudeme tyhle balíčky co si vozíme pod zadkem potřebovat. Ješte jednou dik Luďkovi za pečlivé zabalení.

Dolomity na křídlech

Už dlouho jsme přemýšleli o tom, že by nebylo marné vyrazit do Dolomit do okolí Marmolády. Na tento terén však není radno se vydávat v termicky výživných měsících, což je jaro a léto. Lítači důvod znají. V tomto období tam může být problém padák uhlídat nad hlavou z důvodu silných termických proudů, které se trhají z rozpálených skalních štítů. I na podzim nemusí termická aktivita sednout každému (že Kudrnko :-). Nicmnéně lítání je na podzim určitě bezpečnější.
Dolomity asi nemusím představovat. Rozeklané skály, jinde obrovské kompaktní skalní štíty táhnoucí se kilometry podél údolí a mezi tím vším - Marmoláda a její ledovcová čepice. Vrcholek hory z jedné strany svažující se k přehradě, z druhé strany kolmý štít. Kroužení s orly okolo vrcholku Marmolády nezkazí ani mrazivý vítr, ani občasné zašustění skytexu. Člověk se snaží prozkoumat ty nejskrytější zákoutí sklaního masivu, kde občas nachází horolezce, zavěšené ve skalní stěně, kteří ve chvílích odpočinku nezapomenou zamávat, nebo jinak přivítat blázna na padáku. Je úžasné, kam až se člověk pomocí 24 metrů hadry dokáže podívat. Trvalo by neskutečně dlouho dostat se tam bez křídla, a na spoustu míst se bez něj ani dostat nedá.
Jsem rád, že už nemusím závidět orlovi, který vystoupá krouživým letem do výšky, rozhlédne se, a s pocitem absolutní svobody se vydá tam, kam jiní ani nedohlédnou.
Jsem šťastný, že se tam dnes můžu vydávat s ním...........

Letošní lítací sezóna

Letos počasí našemu sportu, nebo spíš aktivitě příliš nepřeje. Buď tu máme deště, bouřky, nebo jíné rozmary počasí, které lítání nepřejí. Naštěstí se nám občas nějaký pěkný den či víkend podaří využít. Ať už v Beskydech, někde na Slovensku, nebo ve Slovinsku. A většinou akce zahrnuje i večerní dýchnánky s koupáním v řekách, přehradách a rybnících, s grilovaním a degustací nejrůznějších vín a se spoustou dalších zajímavých aktivit s tím spojených. Ještě že ta termika nás nenutí po těchto večírcích vstávat príliš brzy :-)

Video z Andalusie 2

Ne, netěšte se na pokračování videa, jehož upoutávku jste viděli o několik bloků níž. To, které bylo natočeno na stejných místech, na podobné cestě naší partičky, které slibně končilo slovy caming soon. Ne, pokračování už zřejmě nikdy neuvidíte. Hodiny skvělého materiálu zůstaly v nesestříhaném stavu v propadlišti kybernetického prostoru Andulčíkova nadupaného počítače.
Toto video je od zcela jiného kameramana, z přelomu loňského a letošního roku z výpravy za létáním. Od muže, po kterém na startovačkách nezůstal ležet kámen na kameni. A možná proto ho místní nazývali Ten, který trhá kameny....

Konec sezóny

je za náma a nezbývá, než přečkat zimu. Brrr... Už aby bylo jaro a my zase stáli na startovačce. Prošel jsem fotky z druhé poloviny roku, nebo přesněji z několika posledních lítacích akcí, tak si je alespoň můžeme připomenout :-)

Lítací akce

Polovinu letošní sezony už máme za sebou, stejně jako spoustu akcí s létáním spojených. Létání na hřebenech Kobaly, kolem skalních štítů na Greifenburgu, kilolmetry uletěné nad českou Vysočinou, nebo jen poletování na mezičkách, toho všeho si užíváme, co počasí dovolí. A tady můžete vidět právě fotky z takového létání...

Song výpravy

Andalusie 2008/9

Stejně jako minulý rok, tak i letos jsme vyrazili na Vánoce a Nový rok do Andalusie za lítáním a za teplem. Ale znáte to, aby se dalo lítat, nesmí pršet, nesmí foukat moc, ale ani málo, taky nesmí foukat do zad ale na komoru, nemí to být stabilní, ale taky ne moc ostrý, nesmí být deka, nesmí být inverze....  Letos se dokonce ani v pověstném padáčkářském ráji, kam se na zimu sjíždějí lítači z celé Evropy nesešlo těch pár drobností, co k zahnání abstinenčních příznaků z nedostatku 3D pohybu potřebujeme. Ale i pro tyto případy je nutno být připraven. Nepodléhat trudomyslnosti, pro jistotu si připravit několik bubuistických her, dostatek dobrého vína, a co hlavně, přibalit cédéčko Radůzy. A potom, i když se zrovna nesplnilo všechno to co jste očekávali, zjistíte, že i tak... vaši přátelé a všechno kolem je tak veselé.....

Triko

Díky Andulčíkovi tu máme nová trička s povedeným logem !!! Tak kdo ho ještě nemá a měl by o něj zájem, dejte vědět na email v kontaktech
Logo je ke stažení zde.

Fotky od Radka a Bedřicha, kteří jako jediní fotily jsou zde:

Poprvé na Kobale 

 
Po dlouhém čekání na to správné počasí jsme zvolili jako nejlepší cestu do Slovinska - na Kobalu. 
Neuvěřitelná náhoda, nebo spíš nutnost zastávky za účelem zbavení se přebytečných tekutin nás dovedla k setkáni s našimi starými známými Radkou a Radkem, a to ještě v Rakousku na benzince. Hned po tom, co jsme vystoupili na přistávačce odkud jezdí vývozy, jsme si všimli nezaměnitelného vozu Ford Mondeo STI, které dobře známe ze Šumic. Patří lítačskému bohémovi Pavlovi. A už toto byla známka toho, že Kobala je pro následující víkend dobrá volba. Pavla jsme našli na startovačce, na kterou nás vyvezl místní parabus za 8 kaček europskych. Broňka, známého kitera a pilota taktéž ze Šumic s manželkou, jsme potkali ještě pod kopcem, takže ve finále se naše grupa docela rozrostla.
A co lítání na Kobale? No, co vám budu povídat. Nádherný prostředí, suprový podmínky, troufám si řict, jedno z nejlepších lítání co jsem zažil. Lítá se ve vysokých horách, kolem skalních štítů, nad udolím ve kterém se vine tyrkysově zbarvená řeka Soča, ve skalách s Váma krouží velcí dravci, kolem sebe vidite všechnu tu krásu, vodopády, jeskyně, pastviny i zasněžené pláně, horská plesa.... V takovémto prostředí vydržíte lítat opravdu dlouhé hodiny, bez sebemenšího pocitu fádnosti.
  Co se přeletů týka, je spousta možností kam letět, můžeš se vydat jedním udolím tam, jinou cestou zpátky, volba taktiky je na každém pilotovi. Alternativ je tu spousta. Do výšek se můzeš nechat vynést skvělě fungující termikou, která neustává ani v pozdních odpoledních hodinách, stejne jako se dá využít svahování, které při mohutnosti svahů dopřává pilotovi dostatek výšky pro přeskoky údolí mezi jednotlivými žebry.
Pro mne byla jedna z nejhezčích svahůvek v kotli pod horou Krn, kde jsem spolu s Radkem vysvahoval až nad hřeben, celou dobu jen pár metrů nad pozvolnou travnatou strání, která postupně měnila svůj sklon a přecházela v kolmou skalní stěnou. Po přelétnutí vrcholu se otevřel pohled na zasněžené pláně.... no proste paráda.
  A kolik se dá uletět? Na to se musíte zeptat Dušana, který hned první den zmizel a vrátil se po šesti hodinách, až z Itálie. Nebo Bedřicha, který to dal den druhý. Já jsem tak daleko nebyl, možná tak v půlce. Ale všichni jsme to dali s návratem, takže pohoda, žádný shánění svozu, stopování atd. No, a Marek dal krásný, mnohahodinový let se zakončením v Kobaridu, jednoznačně nadšen Dušanovým Atisem 2, který měl půjčený. I já jsem postupně začal nacházet ty pravé výhody mé nové Vegy a pomalu si na ni začínám zvykat :-)

Video z Andalusie

Náš kameraman si konečně našel chvilku na sestříhání krátkého
videa z lítačského výletu po Andalusii. Tak.....tady je.

Takové to domácí létání

chtělo by se říct. Ale v této malé galerii najdete i fotky z námi často navštěvovaného Lijaku. No, prostě, je tu mix všech fotek od všech lítačů. O fotky z lítání je nouze. Kdo lítá, nefotí, a tak vymakané, aby jsme sebou vozili nelítače co by občas něco nafotili nemáme. Tak alespoň troška do mlýna..........

Andalusie 2007/8

Letošní svátky jsme patřičně využili. Hned 25.12. jsme naskákali do pronajmutého obytňáku a vydali se na cestu dlouhou 3000 km k jižnímu pobřeží Španělska, do Andalusie. Cílem této akce bylo především zahnání abstinenčních příznaků party čtyř padáčkářů a zpříjemnění dnů volna jejich žen. Jednoznačně vydařená akce. Starty v horách, přistání na pláži, spousta letových hodin v termice, návštěvy zajímavých míst, Silvestr strávený na startovačce v Algodonales. To vše je k vidění v galerii…..


Kofilův úlet

.....a takhle to vypadá, když si Kofila přijde na kopec zaklapat ušima..... Myslím, docela poučné video. Když to klape, nebojte si přimávnout !!

Paraglidingová byrokracie  

zde můžete nalézt vše nezbytné k prodloužení piloťáku, k rozšíření licence a k pojištění u nás i do zahraničí týkajícího se odpoědnosti za škody a zdravotního pojištění. Specielně pro Kofilku a Maru :-)