Indonesie                                        Fotogalerie 


Kdy vyrazit do Indonésie?
období dešťů trvá přibližně od listopadu do konce března a období sucha od začátku dubna do konce října. Prakticky po celý rok zde panuje  neustálé horko a vlhko. My jsme navštívili Sumatru, Jávu a Siberut v dubnu a květnu 2007.


Navštívené oblasti:
Sumatra – Gunung leuser, jezero Toba, Bukittingi
Siberut
Jáva – vulkán Kawah Ijen, údolí vulkánu Bromo, vulkán Merapi, Borobudur, Prambanan, Yogjakarta

Sumatra
Sumatra je šestým největším ostrovem světa a je z větší části pokryta pralesem. Obyvatelstvo je z 90% muslimského vyznání. Naším hlavním cílem byl národní park Gunung Leuser v severní části Sumatry na hranicích s provincií Aceh. Na tomto území je poblíž městečka Bukit Lawang vybudovaná stanice, snažící se o návrat orangutanů do volné přírody.  Zvířata zabavená pašerákům jsou zde pozvolna seznamována s životem ve volném pralese. Kolem vesničky i stanice se dají podnikat i několikadenní treky do pralesa a také pozorovat orangutany ve volné přírodě. Další zastávkou na naší cestě Sumatrou bylo jezero Toba. Jde o pozůstatek kráteru obrovské sopky, jejíž výbuch byl zřejmě největší sopečnou erupcí za posledních 25 milionů let.. Uprostřed jezera se nachází ostrov Samosir s několika vesnicemi kmene Batáků, kteří si stále zachovávají svou jedinečnou kulturu. Batácké domy, připomínající tvarem střechy rohy buvola, jsou jedny z nejobdivovanějších staveb na Sumatře. Měli jsme štěstí a v pralese poblíž městečka Bukittingi si mohli prohlédnou obří Rafflesii Arnoldi. Jde o největší květ světa, dosahující průměru kolem 50ti centimetrů a vážící kolem 11ti kg.  Dalším krásným místem, které určitě stojí za návštěvu je jezero Maninjao.

 

Siberut
Ostrov Siberut leží cca 200 km jižně od centrální Sumatry a je největším ostrovem mantawejského souostroví.  Obyvatelé ostrova – Mantawejci, jsou převážně lovci a pěstitelé ságových palem. Protože jsme se na ostrov za domorodci chtěli podívat, museli jsme ještě na Sumatře sehnat někoho, kdo se na ostrově vyzná a také domluví místním jazykem. Jakmile se nám podařilo sehnat průvodce, vydali jsme se na 10ti denní trek napříč ostrovem. Z Padangu na Sumatře nás bárka dopravila přes noc do přístavu na Siberutu. Odtud jsme na kánoi putovali proti proudu řeky co nejdále do vnitrozemí ostrova no a dál už s veškerýma zásobama bahnem pralesa pěšky. Chůze po ostrově je opravdu velmi náročná, protože jde v podstatě o jednu velkou bažinu. Občas jsme měli pocit, že  už opravdu tu nohu z tak hlubokého bahna nevytáhneme. Během putování po ostrově jsme měli možnost navštívit několik domorodých rodin, přespávat v jejich domech zvaných Uma a účastnit se běžného života těchto lidí. Ostrovy jsou natolik izolované, že se zde do dnešní doby udržel opravdu primitivní způsob života. Animistická víra a některé tradice, jako pilování zubů do špičky, tetování celého těla, lov luky a otrávenými šípy či oblékání bederních roušek z lýka, přetrvává na ostrově  dodnes.

 

Jáva
Kawah Ijen je jednou z mnoha činných sopek v Indonésii. Unikátní je především tím, že se v kráteru těží síra. Každý den za úsvitu sestupují dělníci do kráteru 2148 metrů vysokého vulkánu.V kráteru je obrovské jezero plné kyseliny a na jeho břehu  sirné doly. Dělníci odlupují  pláty síry a vynášejí je z kráteru, který připomíná peklo, na jeho okraj a poté odnášejí náklad, vážící kolem 80 ti kg, dolů k nákladním autům. Vulkán Bromo a celé údolí sopek  jsme si také nemohli nechat ujít. Na celou oblast je nejkrásnější pohled z vyhlídky nad vesničkou  Cemoro Lawang. Nejlepší je být tam kolem páté ráno a počkat si na východ slunce. Vulkán Merapi byl v době naší návštěvy natolik aktivní, že nebylo možné vystoupit až úplně na vrchol, ale aspoň jsme si dopřáli noční pochod pralesem na úpatí, abychom mohli pozorovat sopku za úsvitu. Další naší zastávkou byl chrámový komplex Borobudur, který je jednou z nejúžasnějších budhistických památek jihovýchodní Asie a hinduistické chrámy Prambanan.

 

Doprava po Indonésii: nejlepším způsobem na kratší vzdálenosti jsou místní minibusy zvané Bemo. Na delší vzdálenosti je nejpohodlnější a kupodivu i velmi levná doprava letadlem. V Indonésii působí obrovské množství vnitrostátních leteckých společností, které mají stánky v centrech velkých měst a na všech letištích a pokud si letenku koupíte několik dní předem, vyjde vás cenově stejně jako autobus